STRACHY | VE VÝVOJI

| SYNOPSE
Předškolačka Pepi je přes den akční a veselé dítě. Ale večer, když ulehne do postele a mladší bráška usne, to na ni přijde. Bojí se. V kořenové skříni v přítmí dětského pokoje bydlí Černá princezna z pohádky. Pepi leží a strachy je najednou úplně malinká. Bráchovi se jednou stane nehoda a Pepi s maminkou jedou sanitkou do nemocnice. Pepi si tam najednou všimne, že maminka je vedle ní také úplně malinká. Malá maminka, protože má strach o brášku. Pepi ji utěšuje. Je to pro ni překvapení a objev: i dospělí se někdy bojí! I máma. Pepi se poté uvolní a její zpracovávání úzkosti se završí v noční příhodě s maminkou.

Ta se totiž od nehody také začne budit strachy. I když je bráška v pořádku, straší ji, co se mohlo stát, nebo třeba někdy stane. Probudí se také malá, přelézá tátovu ruku a spouští se z vysoké postele, jako to dělává Pepi. V bytě ale nečekaně narazí na Černou princeznu, která ji začne pronásledovat. Maminka zmateně prchá, dokud ji Pepi nevtáhne k sobě do svého úkrytu. Jsou v tom spolu, obě maličké v nočním bytě se schovávají před zákeřnou princeznou strachu. Nakonec ruku v ruce vběhnou do kořenové skříně. Černá princezna buší na dveře, je to děsivé, vyhrožuje, pak prosí, nakonec žadoní. Děs povoluje, strach se postupně mění ve spiklenectví a legraci. Ze skříně vycházejí velké, zatímco princezna je docela maličká a Pepi jí pomůže zpátky dovnitř.

| ŠTÁB
Námět a režie – Bára Valecká
Scénář – Jana Šrámková
Animace – Pola Kazak
Dramaturgie – Anna Vášová

Předpokládaná délka – 12 minut

Producent – MAUR film

Finančně podpořeno Státním fondem kinematografie.

| GALERIE

| Režijní explikace
Ze svých dětských strachových vzpomínek, z mých rodičovských zážitků, traumat a také z toho, co mi o strachu vypráví mé děti, jsem po mnoha slepých uličkách utvořila příběh, který vypráví o malé holčičce Pepi, jejím strachu z Černé princezny, její rodině a taky o tom, co prožívá, když se bojí a jak ze svého strachu hledá cestu ven. Formálně bych svůj film chtěla dělat jako krátký dětský a zároveň rodinný film s prvky fiktivního dokumentu, kdy jsou hlavní dějové pasáže prokládány souvisejícími intimnějšími rozhovory na kameru s terapeutem/terapeutkou.

Hlavně holčičce Pepi bych tak chtěla dát větší prostor se k situacím vracet, komentovat je zpětně a doplňovat, popisovat své pocity svými slovy a být tak zároveň hlubší, uvěřitelnější a autentičtější. Myslím, že tato forma by animovanému filmu o strachu hodně slušela, protože má ambici zapojit i malého diváka, vtáhnout ho do děje tím, že hrdinové promlouvají přímo k němu.