ZUZA V ZAHRADÁCH | VE VÝROBĚ

| SYNOPSE
Zuza má zahradu. Ale ne u domu, ta zahrada je v zahradní kolonii za městem. Kolonie znamená spoustu malých zahrad, vpravo, vlevo a mezi nimi uličky. Z výšky kolonie vypadá jako zahradní piškvorky. A Zuza je malá blonďatá holčička, která na zahradu jezdí s mámou a tátou.


| ŠTÁB
Scénář, výtvarno, režie – Lucie Sunková
Námět podle knihy – Jany Šrámkové
Producent – Alena Vandasová, Martin Vandas, MAUR film
Koproducentky – Simona Hrušovská, Veronika Kocourková, Super film (SK)

Předpokládaná délka – 10 minut
Předpokládaná premiéra – 2021
Animační technika – malba na skle / 2D postprodukce

Finančně podpořeno Státním fondem kinematografie / Slovenský Audiovizuálný fond

 


| KE STAŽENÍ 

Plakát


Presskit

Vizuály
Zip JPG

 

| GALERIE

| DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

Režijní explikace
Zuza v zahradách by měl být krátký animovaný film vytvořený technikou malby na skle. Animace malovaná olejovými barvami na skle je ruční animace a vzniká přímo pod kamerou na multiplánovém stole. Pohyb, vytvořený pomocí tahů štětce a jejich postupného umazávání a překreslování má svůj neopakovatelný charakter. Touto technikou jsem natočila 5 svých předešlých krátkých filmů. Když jsem po dokončení mého posledního animovaného filmu (STROM / L’ARBRE) přemýšlela, jakým způsobem pokračovat dál a kam posunout tuto technologii animace, velmi mě lákala odvážnější dynamika a symboličtější výtvarná stylizace. Doposud jsem se věnovala převážně filmům zaměřeným na dospělého diváka, ale zároveň jsem se překvapivě setkala i se zájmem dětí (např. cena dětského diváka na festivalu Fantoche ve Švýcarsku) a s jejich vnímáním tohoto typu animace. Proto jsem uvažovala, že bych se tentokrát ráda pokusila o film pro děti, ale s takovým přesahem, aby zaujal i dospělé. Mám pocit, že takových filmů vzniká v dnešní době málo a přitom právě z takového přístupu čerpala v historii česká animovaná škola a byla v tom jedinečná.

Když se mi dostala do ruky kniha Jany Šrámkové, hned mě napadlo, že právě takový příběh hledám. Příběh prolínající lyriku s epikou, který je zároveň zábavný i tajemný. Knihu vydalo v roce 2015 nakladatelství Labyrint s podporou Ministerstva kultury ČR a knížka si získala zájem čtenářů i mnoho pochvalných recenzí. Text Jany Šrámkové je křehký, jemný a přitom vlastně velmi civilní. Laskavě a naprosto nekýčovitě přijímá dětskou optiku vidění světa. Dokáže se vžít do myšlení malé holčičky, rozumět její fantazii, strachům, obavám i půvabné dětské sebestřednosti. Hovoří jazykem dětem velmi srozumitelným a zobrazuje svět jejich nejvlastnějším způsobem. Zároveň ale dokáže vyvolat v dospělém vzpomínky na okamžiky a situace, které sám v dětství prožil. Mrazení v zádech, když se člověk ocitl v nějakém tajemném místě, nebo potkal nějakou zvláštní osobu.

Tady mě asi nejvíc ovlivnily vlastní zážitky z dětství – v sousedství naší zahrady byl starý cihlový dům, zpustlá zahrada a na lavičce před domem vždycky seděl starý zamračený muž v černém obleku. Pamatuji si, že jsem kolem tohoto domu vždycky rychle proběhla, pokud možno velkým obloukem, ale zároveň mě velmi fascinoval a toužila jsem rozluštit jeho tajemství. Příběh malé Zuzy je vyprávěný lineárně, ale její komentář, který bude ve filmu použitý, umožňuje s nadsázkou posouvat se v ději vtipnou zkratkou a zároveň nám dá nahlédnout do jejího vidění světa. Atmosféru podpoří také vystavění zvukové složky filmu – ruchů, atmosféry i hudby. V této nové verzi scénáře a storyboardu jsem se pokusila o preciznější vypracování struktury příběhu, odstranila nedůležité a příliš vysvětlující části a naopak se snažila co nejúčelněji podpořit zamýšlený obsah. K zásadním změnám došlo také v mluveném slově, kde z použití více stylů (vnější komentář, vnitřní hlas Zuzy, dialogy) jsem ponechala pouze dialogy a k tomu Zuziny vysvětlující úvahy.
Ráda bych navázala na svou předešlou spolupráci s jednotlivými členy štábu a na naše společnou zkušenost s výrobou animovaného filmu. Počítám s využitím obrazové počítačové postprodukce, která je dnes samozřejmou součástí i v případě ručně animovaných filmů. Použila bych ji především pro klíčování dalších vrstev obrazu, čistění záběrů a barevné korekce. A v neposlední řadě také k simulaci pohybu kamery, který není možný přímo při natáčení, z důvodu multiplánového snímání.

Příběh Zuza v zahradách cítím jako dialog s dětstvím, výlet do jeho krajiny, kde snovou realitu i pravdivost je možné vyjádřit právě prostřednictvím animace. Mělo by tak vzniknout poetické vyprávění o překoná vání strachu a předsudků a také o půvabu odlišností.