Upřímně, neměla jsem psaný scénář, tak nějak jsem si ho vytvořila v hlavě. Většinou je to tak, že o něčem přemýšlím, pak to začnu kreslit, pak o tom dál přemýšlím, takže vlastně přemýšlím v obrazech a pak začnu dělat storyboard, to u animace děláme pořád. Takže v podstatě nemám psaný scénář, mám obrázkový scénář.
Hlavní myšlenkou scénáře bylo pozorovat společnost, ve které je vžitá nerovnost. Chtěla jsem, aby ženské pohlaví bylo spojováno s tradičně mužskými stereotypy. Chtěla jsem dát ženám smysl biologické nadřazenosti, udělat z nich takové amazonky, jejichž prsa by byla symbolem moci a síly, jakou mají muži.
Líbí se mi nápad převrátit to, co znamenají prsa, udělat z nejkrásnější, nejněžnější části těla něco silného, svalnatého, loveckého. Chtěla jsem, aby se ženy v mém filmu cítily pohodlně nahé, příjemně ve své kůži. Chtěla jsem je udělat hodně odlišné, ukázat mnoho různých typů těla, mnoho různých tvarů a struktur obličeje, vlasů, všeho. Je to velmi důležité. Vždycky když vidíme lidi v televizi nebo ve filmu, tak se s nimi porovnáváme, chceme být jako oni, ovlivňují nás, cítíme se s nimi být nějak spojení, ale vždycky mají stejné typy těla, obličeje, tak jsem to chtěla udělat tak různorodé a odlišné jak je to jen možné.
Vždycky jsem moc ráda pracovala s barvami, dělat barevné filmy je pro mě samozřejmé, žádná jiná možnost u mě vlastně ani nepřipadala v úvahu. Měla jsem v hlavě takový barevný scénář, ve kterém je určitá barevná struktura odlišující různé nálady, různé části filmu, takže jak postupuje příběh, tak se také podle toho mění barvy.