EFEKT MOŘSKÉ PANNY | VE VÝROBĚ

| SYNOPSE
Ve filmových studiích se natáčí nový film o mořských pannách. Tedy, spíše staronový, příběh se pouze variuje, aby uspokojil poptávku publika. Co když ale tentokrát jsou za scénou skutečné mořské bytosti? A co když nechtějí být sexy a vůbec jim nejde o prince?

| ŠTÁB
Režie, scénář, výtvarno – Markéta Magidová
Producent – Jiří Pecinovský, Martin Vandas (MAUR film, CZ)
Délka – 13 min.
Žánr – krátký experimentální animovaný 3D CGI film
Jazyk – anglicky, české titulky

| GALERIE

| DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

Režijní explikace
Film se odehrává ve světě, v němž v nerovném postavení žijí historičtí mořští tvorové a lidé z městečka, které je živené populární filmovou produkcí o mořských pannách. Ve filmových ateliérech, v místnosti pro speciální efekty se zeleným pozadím, se právě natáčí nová verze příběhu Malé mořské víly. Nová je však jen v obsazení a designu, příběh se opakuje s většími či menšími nuancemi. Natáčená scéna cituje situaci z Disney filmu o Malé mořské víle. Ariel přichází k čarodějnici, aby jí umožnila vstoupit do světa lidí – chce žít s princem, který ji okouzlil a chce se stát nesmrtelnou. Čarodějnice ji však varuje, že pokud se do ní princ nezamiluje, tak musí zaplatit svojí duší. Cena proměny na člověka je veliká – Ariel musí obětovat svůj hlas, aby mohla patřit do lidského světa. Postav na place je několik, mezi hlavní z nich patří: Luna, historická mořská panna, kameraman, režisér, herečka, která hraje Ariel, a Triton, nyní pomocný asistent, kdysi bývalý vládce moří.

Příběh Ariel variovaný na Disney produkci bude kontrastovat nejenom s aktéry za scénou, s lidmi, kteří se podílejí na jeho vzniku, ale rozdíl ve vnímání a obsahu bude podtrhovat i specifická práce s 360° kamerou. Ta bude definovat a zpřítomňovat pozici, z níž se na natáčení i na příběh díváme. K původnímu narativu o Ariel se tak připojí kritický komentář o představě romantické lásky přinášející namísto vlastní agence jen pasivitu a bezmoc, o touze po proměně identity za cenu oběti, o průmyslu obrazů, po nichž publikum lační. Výsledná změna na konci příběhu Mořských panen na place navíc neproběhne pouze V chování hlavních postav, nýbrž změní se i jednání postav fiktivních, jako kdyby i ony se mohly emancipovat ze svých předurčených rolí.

Na scéně vidíme herečku sedící před zeleným pozadím. Kolem ní jsou náznaky jeskyně a kamenného ohniště. Všechny předměty a postavy ve filmových ateliérech jsou vymodelované jako 3D objekty. Části, které mají být vyklíčované a dodané postprodukčně, na scéně – logicky – chybí. Postava herečky na greenscreenu reaguje na věci, které reálně nejsou vidět. Pouze na monitoru režiséra se však objevuje scéna celá, a to ve formě 2D animace. Stejně tak se 2D animace objevuje v závěrečných záběrech a při představách Luny, tedy ve všech situacích, které přesahují realitu směrem k představivosti. Prostorový zážitek, který umožňuje VR film, zintenzivňuje kontrast mezi 3D a 2D scénami a zároveň tím umocňuje dekonstrukci zkušenosti z natáčení, respektive z konstruování filmových příběhů.

Pro film bude signifikantní specifické umístění 360° kamery. Každá z hlavních postav budou mít v určité pasáži natáčení scény 360° kameru ve své blízkosti (například v kameře, u ocasu-rekvizity, před režijním monitorem, v ohništi před zeleným pozadím), aby diváci mohli zažít všechny perspektivy dané figury. Perspektiva mořské panny Luny bude prokládaná vzpomínkami na svou dceru, se kterou se chce setkat, a s níž nemůže být, protože je v práci, při níž se podílí na vytváření filmové iluze o mořských pannách. V její sekvenci slyšíme hudbu i slova, ale nevidíme obraz z plátna. Vidíme však projekci jejích představ se svou dcerou.

Perspektiva režiséra bude charakteristická propojením 3D objektů s jejich 2D představou o budoucí postprodukci a bude se soustředit na samotný děj uvnitř filmové scény. Na jeho režisérském monitoru uvidíme celý postprodukční obraz s hudbou i slovy. V úvodní scéně sledující pohled režiséra se diváci pochopí základní kostru děje, respektive oné „smlouvy“ mezi Ariel a čarodějnicí Uršulou. Perspektiva herečky bude zdůrazňovat kontrast mezi skutečnou a fiktivní akcí. V pasážích, v nichž bude těžiště v postprodukci, bude herečka víceméně jen postávat a reagovat na neviditelnou čarodějnici. Uvidíme greenscreen, nikoliv postprodukční obraz, ale uslyšíme slova i hudbu.

Pohled kameramana bude zdůrazňovat pohyb filmového oka a jeho subjektivní přání natáčet úplně něco jiného než nudnou scénu před ním. V jeho sekvenci uvidíme obraz toho, co reálně vidí na zeleném pozadí (tedy ne postprodukci), ale neuslyšíme ani hudbu, ani slova. Oproti všem ostatním scénámse zde vyskytnou rychlé střihy a ticho.

Postava mořské panny se stala (zvláště od romantismu do současnosti) na jedné straně symbolem krásné sexy dívky, kterou napodobují už holčičky předškolního věku, na druhé straně je tento symbol hojně využíván i LGBT komunitou. Je tomu tak pro absenci pohlavních orgánů mořských bytostí i pro jejich schopnost transformace. Mořské panny, najády, víly, sirény či meluzíny zpravidla stojí za hranicí světa tradičních lidských hodnot a norem. V tradičních narativech jim je tento svět upírán a zpřístupněn jen za cenu popření své předchozí identity či ztrátu svých schopností. Rozpor odrážející se v tělech mořských panen, jež zčásti reprezentují objektifikované ideály současné západní krásy a zčásti prostředek emancipace, z nich činí zhmotnění kulturní a společenské války na poli imaginace. V tomto filmu jsou mořské panny majetkem, komoditou, která se však snaží bránit své reifikaci – prostřednictvím odporu, lásky i solidarity.

Hudebně se bude jednat o kabaretně-operně podbarvenou parafrázi na píseň z původního filmu, píseň bude ovšem přerušovaná, adaptovaná, pozměněná, bude pracovat s kontrastem archaického a současného. Hudba bude klíčovou spojnou linií celého filmu, jelikož její motivy budou upozorňovat na situace, které diváci uvidí pouze v první scéně a v dalších je již pouze uslyší, ovšem neuvidí. Disney text písně bude nahrazený původními dialogy z pohádky Hanse Christiana Andersena. Disney tvůrci se v této oblasti od originálu výrazně odlišili, jelikož hudební skladatelé implementovali do textu písně i do postavy čarodějnice drag queen referenci a celou situaci zkontruovali tak, že ti, kdo žádají o proměnu na člověka jsou „nebohé nešťastné duše“ (jde zároveň i o název této písně). Návratem k původnímu textu v operním podání tohoto filmu, přidáváme (a zároveň zviditelňujeme) určitou historickou a romantizující vrstvu, která formovala a formuje celý diskurz o mořských pannách a odhaluje se v její syrovosti a mocenskosti, jakkoliv jde o jazyk mnohem archaičtější a poetičtější než u písně Poor Unfortunate Souls.

Film bude navazovat předchozí film Kouzlo uvolnění s 3D postavami a rozvíjet je směrem sochařskému a výtvarnému uvažování. Postavy z filmu reprezentující historické mořské bytosti budou nejprve vymodelované v materiálech, které zdůrazňují praskání, opotřebování a lámání – speciální hlíny, polymerované hmoty a sádry. Následně budou tyto sošky fotogrammetrickou metodou převedeny do 3D prostředí a dále budou jejich shadery konstruovány prostřednictvím ručního malování na objekty v softwarech umožňující digitální malbu přímo na 3D objekty Mořské panny budou mít charakter sochy, na jejímž popraskaném povrchu bude kresba připomínající perokresbu. Jejich samotné tělo tak bude kontrastovat s vizualitou lidí z filmového městečka, jež budou znázorněni realisticky. Dále 3D animace umožňuje velmi svobodně nakládat s tvary a objekty, tudíž zvláště prostředí ateliéru speciálních efektů a ateliér filmových studiích bude možné chápat jako sochařskou výstavu svého druhu. Film bude zaplněný podivnými předměty, jež nebudou odpovídat běžnému očekávání. Konfrontace 3D animovaného prostorového zobrazení a 2D obrazu na monitorech a bude ve 360° pohledu vytvářet kontrast mezi postprodukcí filmu a inscenovanou „skutečností“, z níž vychází. Umělost a efekty se zde tedy budou vrstvit nejenom v obraze, ale i v samotném prostorovém zážitku diváků.