WHATMAN | VE VÝROBĚ

| SYNOPSE
Film vypráví o velmi důležitém společenském problému: o občanské angažovanosti. Neváže se k žádnému konkrétnímu politickému systému nebo období. Proto ve filmu figuruje stylizovaná, jakoby anonymní, univerzální postava, žijící v nekonkretizovaném prostoru. Ona, stejně jako prostředí, je vyrobená z papíru pomocí techniky origami. Postava nechce řešit problémy světa kolem sebe, má za to, že by tím ztratila svůj klid. Jenže ve výsledku touto schovávanou před zprávami ze světa začíná postupně obětovávat nejen svůj majetek, prostor, ale i svobodu.

| ŠTÁB
Režie, scénář, střih – Nika Zinoveva
Producent – FMK UTB Zlín, MAUR film (Mária Moťovská)
Předpokládaná délka – 7 min.
Předpokládaná premiéra – léto 2023

Finančně podpořeno Státním fondem kinematografie a Nadačním fondem FILMTALENT ZLÍN.

| GALERIE

| DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

 REŽIJNÍ EXPLIKACE

Existuje jedna lidská vlastnost, která mě velmi zajímá. Neustále slyším větu: „O politiku se nezajímám“. Lidé jsou totiž naprosto přesvědčeni, že nemá žádný vliv na jejich život, že jde spíše o problém mimo ně, problém někoho jiného. Zavírají se ve svém malém světě a předstírají, že se jich nic jiného netýká. A jak ve svém filmu znázorňuji, většinou to dopadá tak, že politika si „do jejich domu přijde sama“, bez ohledu na to, že o ni předtím nejevili zájem. Začne ovlivňovat jejich životy. A lidé?

Lidé často souhlasí s tím, že obětují svůj komfort, svůj majetek a ve výsledku i svou svobodu, jen aby nemuseli bojovat. Kde to vzniká? Tito lidé si myslí – budu mlčet a nikdo si mě nevšimne. Ale nechápou, že to nezávisí na jejich chování a loajalitě. Jejich mlčení naopak povede ke ztrátě všeho. A právě o tom chci natočit film.

Inspirovaly mě hlavně dva filmy. „Ruka“ Jiřího Trnky a „Vykrutasy“ Garyho Bardina. Technické uskutečnění se mi ve filmu Bardina líbila víc, ale morálka příběhu se mi líbila spíš ve filmu Trnky.

Začala jsem přemýšlet, jak ukázat, aby bylo jasné, že člověk se schovává před politikou a obětuje prostor kolem sebe, aby si udržel stabilitu ve svém malém světě. A napadl mě coby materiál papír. Protože o politice se dozvídáme ze zpráv, například z novin. A pokud bude celý svět papírový, můžu ukázat, jak postupně obklopují (až pohlcují) tištěné zprávy hlavního hrdinu. A uvažovala jsem dál. Když papír, co kdybych loutku i její svět sestavila pomocí techniky origami? Postava se tak může fyzicky skládat, ale i zcela složit svět kolem sebe, čímž postupně odebírá i část ze svého prostoru (a potažmo i svobody).

Chci techniku origami využít i proto, že v jiných „papírových filmech“ používají techniku modelování (kdy z tuhého papíru lepí objemný model), nebo používají místo papíru obarvenou fólií, nebo točí plošku na skle. A zdálo se mi zajímavé zkusit vytvořit film bez lepidla, ale zároveň objemný.

Ptala jsem se odborníka na origami a on mi prozradil tajemství, že při použití určitého typu papíru můžu dovnitř postavy vložit kostru z drátu a papír bude odolávat deformaci při animaci dost dlouho a bude tak také déle držet tvar. A také mi pomohl najít příklady japonských prací na vytváření objemných krajin.

Sním o natočení tohoto filmu, protože se mi zdá toto téma velmi aktuální a důležité.

Ruka, Jiří Trnka, 1965
Vykrutasy, Garri Bardin, 1988 Eagleman Stag, Mikey Please, 2011