ODPUSŤ  | VE VÝROBĚ

| SYNOPSE
Hrdinkami filmu jsou dvě holčičky (kamarádky) a jejich koťátko. Po počáteční neshodě při hře s míčem na louce se kamarádky na sebe nahněvají a urazí. Uražením a zlostí se začnou nafukovat, až se z nich stanou balóny, které vzlétnou do vzduchu. V oblacích pak uvíznou a dlouho se jim nedaří přijít na to, jak se dostat dolů. Nafučenost a pocity křivdy náhle zlomí až společný strach o koťátko, které se jejich vinou ocitlo v nebezpečné situaci. Nakonec kamarádky přijdou na to, že vzájemné odpuštění si je klíč k tomu, jak zachránit koťátko, i jak se dostat zpátky na zem.

 

| ŠTÁB
Režie – Alžbeta Mačáková Mišejková
Producent – FAMU (Jiří Pecinovský), MAUR film
Střih – Lucie Hecht
Hudba – Magdalena Mišejková

Předpokládaná délka – 9-10 min.
Předpokládaná premiéra – jaro 2022

Finančně podpořeno Státním fondem kinematografie.

 

| GALERIE

 

| DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

REŽIJNÍ EXPLIKACE

Námětem filmu je odpuštění. Umět odpustit se člověk učí snad celý život, přestože se s tímto tématem setkává už v dětství. Ne nadarmo se říká, že odpouštět je Božské, někdy je to totiž opravdu oříšek. O co těžší je to pak pro děti, které se teprve učí poznávat a zpracovávat své emoce.

Jsem maminka dvou malých holčiček, a s mateřstvím jsem mimo jiné zjistila, jak těžké je někdy dětem vysvětlit základní, a pro nás dospělé již naprosto přirozené, vzorce chování, či zpracování emočně náročné situace. Tak, aby to bylo správné. Ale proč? Slyším častokrát. No, protože tak je to správně. Ale proč? A jsem v koncích…

Dětské emoce jsou průzračnější, čistší, nic neskrývají. Uražené dítě (nejen) vypadá někdy opravdu směšně – tuto zlostnou, negativní emoci v sobě střádá a drží a mnohdy se jí neumí zbavit. Je uražené třeba půl dne. Já jsem toto uražení – nafučení se – převedla do fyzického nafouknutí se zlostí jako balón, který pak letí a uvízne ve vzduchu. Chtěla bych dětem pomoct pochopit, co se děje ve chvíli, kdy v sobě člověk drží negativní emoce. A jak odpuštění je sice těžkým krokem, nicméně je také tím klíčem k vyřešení situace, k vypuštění se. A také, co se stane, když motivací pro zbavení se těchto nepříjemných pocitů, tohoto nafouknutí, jsme jen my sami, a ne napravení toho, co jsme pokazili.

Charaktery dvou hlavních hrdinek odráží přirozené jednání dětí; je upřímné a přehledné. Každé dítě podobnou situaci, jako je v příběhu, zažilo a denně znovu zažívá. Pro děti je to tedy něco známého, v čem se mohou najít a ztotožnit se s postavami.

V příběhu se snažím o jednotu obsahu a formy. I proto je pro mě velmi důležitá výtvarná a zvuková stránka. Výtvarnou podobu příběhu jsem hledala poměrně dlouho, ačkoliv jsem věděla od začátku, že by mělo jít o digitální plošku. Jsem přesvědčená o tom, že dětský divák obzvlášť vyžaduje citlivý přístup (i) ve výtvarném zpracování. Právě proto, že jsou děti tvárné, učí se, jsou nepopsanými listy, právě o to víc je důležitá správná forma. Deformace může zase jen deformovat. Podobně jako v přírodě, když se rodí a roste nový život, roste se v tichu, pomalu, schovaný v bezpečí (v půdě ze semínka, v maminčině břiše…), tak podobně i křehká, dětská duše potřebuje vytvořit klidné, přívětivé klima ke svému svobodnému rozvoji.

Snažím se proto vycházet z přirozenosti. Výtvarné zpracování filmu odráží hravost a jemnost dětské duše; nechtěla jsem přehlušovat dětskou fantazii zbytečně, samoúčelně výraznými barvami, které překřikují křehký, vyvíjející se vnitřní hlas, i proto jsem zvolila techniku akvarelu, jehož typický, místy rozpitý vzhled, dává prostor svobodné dětské duši a její imaginaci. Pastelová barevnost dokresluje atmosféru tématu odpuštění; blankytně modrá je barva klidu, míru, oduševnění, naopak kontrastní okrově žlutá vyjadřuje hravost a bezprostřední veselost, která je tak vlastní dětem. Postavy jsou pojaty o něco konkrétněji kombinací výtvarných technik – koláže, kresby, kvaše. Umožňují tak větší zapamatovatelnosti a ztotožnění se.

Na hudební stránce filmu pracuji se svou sestrou Magdalénou Mišejkovou, se kterou máme podobný pohled a cítění, je proto pro mě snazší najít tu správnou zvukovou podobu. Mám představu komponované, orchestrální hudby, kde by hlavní téma měly mít dvě zobcové flétničky, které jsou dětem, jako nástroje, známé. Zároveň by symbolicky znázorňovaly dvě hlavní hrdinky.

Film je bez dialogů, vše je vyjádřeno obrazem, či případně zvukem a hudbou. Má tak I mezinárodní potenciál.

Věřím, že se nám podaří vytvořit krátký film, který zaujme nejen děti, ale svým obsahovým přesahem i rodiče a jiné dospělé