EFEKT MOŘSKÉ PANNY | VE VÝROBĚ

| SYNOPSE
Ve světě rozděleném na spektakulární město filmu a ruiny solných jezer spolu žijí v nerovném vztahu historické mořské panny a lidé. Životy zapomenutých mořských bytostí jsou majetkem filmového městečka, kam každý den ze své jezerní rezervace musejí docházet do práce.

Ve studiu speciálních filmových efektů pracuje i Luna, maminka malé mořské panny Oriany. Přestože se snaží udržet dceru od filmových ateliérů co nejdál, stane se jednoho dne neštěstí.

 

| ŠTÁB
Režie, scénář, výtvarno – Markéta Magidová
Producent – Jiří Pecinovský / Martin Vandas – MAUR film
Délka – 13 min.
Žánr – krátký experimentální animovaný 3D CGI film
Jazyk – anglicky, české titulky

 

| GALERIE

 

| DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

Režijní explikace

Film je situovaný mezi dva světy – svět zapomenutých, z představivosti vytěsněných mořských bytostí, které žijí za branou města ve stísněném prostředí jezerních slumů – a svět nablýskaného filmového městečka, které zprofanovalo mořskou mytologii do mainstreamové fikce. Filmové ateliéry nejenom produkují obrazy krásných, sexy mořských pannen, ale vlastní také živou sbírku historických mořských bytostí – víl, sirén, meluzín, kulluluy, ningya a mnohých dalších. Jelikož už po nich není v populární kultuře poptávka, musejí si svou existenci odpracovat. A proto jsou tyto mytologické bytosti zaměstnané v soukolí filmového průmyslu, zpravidla na provozních pozicích a večer se za nimi brány města zavírají. Film polemizuje s tradičním narativem příběhu Malé mořské víly, a to hned v několika ohledech.

Hlavním prizmatem Efektu mořské panny není romantický příběh lásky, v němž mořská víla obětuje svůj hlas a nesmrtelnost, aby mohla být se svým princem, nýbrž vzájemné lásky matky Luny a dcery Oriany a jejich prožívání útisku ze strany lidí. Svět lidí není pro mořské bytosti nedostižnou touhou, pro kterou se dívky a ženy chtějí obětovat, nýbrž místem patriarchální agrese, sexismu a objektivizace, na němž se mořské bytosti musejí podílet, aby přežily. Ve filmu je ukázána rozpolcenost, jež oscilace mezi rolí matky a zaměstnankyně přináší, stejně jako je vykreslen proces sebepřijetí a kolektivní solidarity po napadení malé mořské panny Oriany. Život mořské panny Luny je tedy rozdělen mezi práci ve výrobě speciálních filmových efektů a péčí o svou dceru. Prostředí studia speciálních efektů není vybráno náhodně.

Filmový průmysl je dominantním překladačem myšlenek a afirmativní kultura má za cíl utvrzovat diváky v relevanci stávajícího společenského status quo. Všudypřítomný étos superhrdinů, krásných ženských hrdinek a romantické lásky často zapomíná na bohatost a komplikovanost lidských emocí i vztahů a vytváří v lidech falešné cíle a schematické představy o ideálním životě. Ateliér speciálních efektů se tak pro Lunu stává zhmotněním hodnot a kultury, která ji zároveň stvořila a po několika stoletích pohřbila a uvěznila v nevědomí, v místech, kam diváci nevidí. Klasické filmové experimentální techniky jsou zpravidla chápány modernisticky – tj. jako reflexe podmínek vlastního média, přičemž často se tím míní reflexe filmového materiálu či narušení filmového jazyka. Tento krátký film se však reflexivně obrací k celému filmového průmyslu a jeho systému hodnot, k mocenským mechanismům a stereotypizaci fikce, kterou mainstreamové filmy předkládají.

– Symbolika mořských pannen
Postava mořské panny se stala (zvláště od romantismu do současnosti) na jedné straně symbolem krásné sexy dívky, kterou napodobují už holčičky předškolního věku, na druhé straně je tento symbol hojně využíván i LGBT komunitou. Je tomu tak pro absenci pohlavních orgánů mořských bytostí i pro jejich schopnost transformace. Mořské panny, najády, víly, sirény či meluzíny zpravidla stojí za hranicí světa tradičních lidských hodnot a norem. V tradičních narativech jim je tento svět upírán a zpřístupněn jen za cenu ztráty jejich duše či schopností. Rozpor mezi jejich bytostnou patriarchální sexualitou a zájmem LGBT skupiny činí z mořské panny zhmotnění kulturní a společenské války na poli imaginace. V tomto filmu jsou mořské panny majetkem, komoditou, která se však snaží bránit své reifikaci – prostřednictvím pomsty, lásky i solidarity.

– O stylu
Vizuální styl filmu bude využívat pastelovou paletu barev a kontrastní materiálové ztvárnění dvou světů. 3D animace umožňuje ve velké míře kreativně využívat různých textur, povrchů a osvětlení tak, aby jejich prostřednictvím byly generovány významy. Dále budou nevyslovené myšlenky vyjádřeny pomocí specifického osvětlení (nad jezery bude neustálá tma), posunutých významů běžných předmětů (symbolika terče, rybí kůže na botách, meluzínová zmrzlina), oblečení a doplňků (historické mořské panny budou přišpendleny cedulkou s inventárním záznamem) či absurdním chováním materiálů, které budou v imaginativních pasážích odporovat fyzikálním zákonům. Každý obraz naznačující realismus bude vzápětí popírán svou barevností, tvarem, povrchem či osvětlením.

Dále 3D animace umožňuje velmi svobodně nakládat s tvary a objekty, tudíž zvláště prostředí ateliéru speciálních efektů bude možné chápat jako sochařskou výstavu svého druhu. Film tedy bude zaplněný podivnými předměty, jež nebudou odpovídat běžnému očekávání. V jezírkách, kde bydlí mořské bytosti, bude svět mrtvý a život v nich doslova zkamenělý na sochy a balvany. Oproti tomu budou mořští živočichové sloužit jako dekorace pro zkrášlování umělého světa, jež vytváří filmový průmysl. Předměty ve filmu také odrážejí a aktivně komunikují pocity hlavních hrdinek. O co méně dějový a dialogický film je, o to víc je kladen důraz na reflexi zkušenosti a vnitřní boj, který svádí obě hlavní hrdinky. Příběh bude vyprávěn lineárně, převážně z perspektivy Luny. V první polovině bude zdůrazněna dichotomie mezi ní a filmovým štábem, ve druhé bude kladen větší akcent na vazbu mezi ní a prožíváním dcery